16.5.2018

Vítězové „Patnáctky“ chválí trasu na Točníku a krásnou přírodu

Prestižní dlouhou trať „Patnáctku“ vyhráli Michal Vokrouhlík, který zaběhl dokonce rekord a opravdu skvělý čas, a v ženách Katka Hulinová. Oba si závod pochvalovali a bez velkých problémů zvládli i nečekané horko.


1) Jak se vám dnes oběma běželo? Dejme mimořádně přednost muži, Michalovi, který zaběhl neuvěřitelně dobrý čas, asi o pět a půl minuty lepší než běžel vítěz loni.

M. V. I když jsem se obával vedra, běželo se mi skvěle. V posledních týdnech jsem běhal více objemy a to se projevilo, jelikož mě v posledních závodech po nějaké době lehce docházelo. V prvním kilometru jsem okoukl soupeře a jak jsme se přehoupli přes první kopec, začal jsem už naplno seběhy a roviny a po chvíli jsem už viděl jen vodiče na kole přede mnou.

 

K. H. Točník se mi běžel docela dobře, i když horko nebylo moc příjemné, ale tentokrát mi to tolik nevadilo. Krásné, slunečné a horké počasí je skvělým lákadlem pro diváky nebo někam na koupaliště, ale dost běžců s tím mívá problém.

 

2) Běháte už dlouho? Jaké závody vás nejvíc baví?


M. V. Běhám asi pět let. Od mala jsem vždy sportoval, za mlada jsem hrál třeba vrcholově házenou. Běhat jsem začal nejdříve se svým psem - canicross (běh se psem v zápřahu) a po dvou letech pak i sám bez pejska :-)

Věnoval jsem se hlavně silničním běhům, ale poslední dobou mě více baví kratší až středně dlouhé běhy v terénu.

 

K. H. Jako většina žen jsem s během začala spíš kvůli tomu, abych si udržovala nějakým způsobem postavu a také pro lepší fyzickou kondici. Se závoděním jsem pořádně začala až letos. Předtím jsem si občas nějaký závod zaběhla, ale bylo jich minimum. Spíše jsem běh brala jako relax a odpočinek od každodenního pracovního stresu. Také jako přípravu na pár závodů v triatlonu, které jsem v té době absolvovala a na občasné závodění na běžkách v zimě. Citovou vazbu k běhu jsem ale získala až kolem třicítky, do té doby byl pro mě spíše utrpením.

Jinak vyhledávám především závody, které jsou v přírodě. A vzhledem k tomu, že jsem s běžeckými závody teprve nedávno začala, tak délku zatím volím do 15 km, i když při tréninku běhám i delší vzdálenosti. Občas si zaběhnu také závod na silnici, jako jsou třeba Běchovice. A běžela jsem i pár závodů městem, ale tyhle závody mne tolik nebaví. U mě vyhrává příroda!

 

3) Jak se vám líbil běh na Točník?

M. V. Moc krásný běh v přírodě, jen nerad běžím nějakou část trasy dvakrát - ale byly to jen krátké úseky. Hezké naopak je, že start i cíl je na jiném místě a ještě to závěrečné stoupání. Musím pochválit velmi dobré značení a i předjezdce. To bylo zvlášť dobré pro mě, co to běžel poprvé… Na posledním závodě, který nebyl součástí Běžíme na hrad, jsem totiž špatně seběhl. Naštěstí jsem se musel vracet jen kousek.

 

K. H. Běh na hrad Točník se mi líbil a vzhledem k tomu, že tento závod i stejnou vzdálenost jsem běžela již v roce 2017, tak jsem věděla, do čeho jdu. Jen počasí bylo loni pro běh příznivější. Mezi pětkou a patnáctkou jsem neváhala, hned jsem věděla, že vzdálenost, kterou poběžím, bude 15 km.

 

4) Byla na trase nějaká krize?

M. V. Cca v půlce jsem malinko zvolnil, abych to moc nepřepálil v tom vedru. Ale krize naštěstí žádná nenastala.

 

K. H. Během závodu mě žádná větší krize nezastihla, rozvrhla jsem si tempo tak, abych byla schopná i v takovém teple po celou dobu dobře dýchat, abych byla pořád schopná běžet a nikde nemusela jít. Menší krize, i když krizí to ani tak nejde nazvat, bylo až jedno místo cca od 13 km, tedy dva kilometry do cíle, kdy se běželo na slunci a došlo mi pití. V tu chvíli se mi začalo hůře dýchat, ale bylo to kvůli pocitu sucha v ústech. Sil bylo pořád dost.

 

5) Už jste běželi někdy na hrad? Co říkáte celému konceptu?

M. V. Byl to můj první běh na hrad. Přihlásil jsem se vlastně jen díky volnému víkendu. Hledal jsem v termínovce nějaký závod poblíž. Vlastně to měl být pro mě spíše takový „tréninkový“ závod.

 

K. H. Jak jsem již uvedla, na hrad a to přímo na Točník jsem běžela už loni. A protože se mi závod líbil, rozhodla jsem se ho zopakovat i letos. Líbí se mi celý koncept, mám v plánu běžet ještě na hrad Bouzov.

 

6) Byly s vámi i rodiny? Závodily také?

M. V. Kamarádka Markéta, která také běhá i se psem. A ta vyhrála závod na 5km :-) Na hrad po závodě jsme nešli, ale okolí i hrad znám z dřívější doby, jelikož chodím rád na výlety v přírodě. Na Berounsku je to moc pěkné.

 

K. H. Na závodech se mnou byl i můj 12ti letý syn David. Ale neběžel, protože běžecké závody ho nelákají. Na Točníku jsme byli již několikrát v minulosti.

 

7) Budete závodit příště?

M. V. Příští závod kvůli kolizi termínu a vzdálenosti vynechám. Ale pokud to někdy půjde, rád se opět zúčastním.

 

K. H. Pokud budu zdravá, chtěla bych se běhu na hrad Točník zúčastnit i v roce 2019.

 

Petr Pravda