28.5.2018

Vítěz z Točníku je z báječné rodiny triatlonistů a světoběžníků

„Pětku“ na hradu Točník trochu překvapivě vyhrál Vojta Horák, patnáctiletý kluk, triatlonista ze zajímavé velmi sportovní rodiny, která hodně cestuje. Lépe řečeno dokonce čas od času v cizině žije, v poslední době v Jižní Africe. Zde je její malý příběh.

 

Otec Jaromír Horák závodně plaval a dělal triatlon, maminka Petra vedle tenisu a cyklistiky byla v národním týmu běžeckého lyžování. A aby toho nebylo málo, tak Vojtovi prarodiče z obou větví rodin jsou tělocvikáři a bývalí vrcholoví sportovci. Pořád to nestačí? Tak Vojta má ještě dva bráchy, kteří také výborně sportují – samozřejmě, že dělají také triatlon.

 

„Nejstarší syn Vilém byl na pohodu veden k triatlonové kombinaci sportů, což horlivě vyvažuje matematikou a hrou na kytaru,“ říká otec. Vedle toho se v Jižní Africe specializoval na lifesaving (mořské záchranářství), vloni vyhrál a letos obhájil titul mistra JAR v závodu Long Run, který je regulérní součástí mistrovství Jižní Afriky. „V konkurenci afrických běžců to bylo něco nevídaného,“ zdůrazňuje otec a dodává, že před několika dny Vilém vyhrál v dresu své nové školy v Británii i běh na 1500 m. Prý ho tady v ČR na nějakých triatlonech v létě uvidíme.

 

O dva roky mladší Vojta, vítěz Pětky z Točníku, posbíral už triatlonové tituly jak z ČR, tak z JAR. „Doma mu neřekneme jinak než ´šampion´, v legraci samozřejmě,“ říká otec, který ho k triatlonu přivedl. Vojta má ovšem i další zájmy. Asi úplně nejvíc ho baví jezdit na prkně, prostě pravý poctivý mořský surfing. Zdá se, že sport bude jeho život. I vítězný běh na Točníku byl pro něj hlavně tréninkem. "Běželo se mi super, byla to užasná trasa, dobré značení a rozhodně bych závod doporučil komukoliv, kdo rád běhá. Já to teď bral hlavně jako trénink na triatlon. Na něm mne baví ty změny mezi sporty," říká. Zatím je jeho cílem se dostat na univerzitu v Americe a tam závodit v triatlonu. Na havajského Ironmena zatím nemyslí, ale na OH už možná ano.

 

Nejmladší z bratrů Horákových Václav je v 10ti letech suverénně nejlepší v plavání a jak říká otec, běhat ho rodina také brzo naučí. „Podstatné je, aby toho hoši uměli víc, aby je to bavilo, aby je bavil život,“ říká Jaromír Horák.

 

Jak je vidět, triatlon se táhne osudem rodiny jak červená nit. „Je to komplexní a těžký sport, který dává každému dlouhodobou motivaci. Ta se pak přenáší i do jiných oblastí života – do školy, práce atp. Pro velkou část lidí je triatlon filosofií, něco jako druhá větší rodina. Není jednostranný, dává možnost umět toho víc. ´Umět´ přitom neznamená dřít každý z těch sportů hodiny a hodiny, znamená to mít dovednosti, mít důvěru sám v sebe. Věřit sobě a technice, užít si, že to umím, že vím jak na to. A není až tak podstatné, jakého dosáhnu výsledku,“ Myslí si otec Horák.

 

Zároveň je přesvědčen, že sport pomáhá hodně v práci i v životě. Tyhle otázky jsem veřejně kladl a sám na ně x krát odpovídal v době, kdy jsem „sloužil“ jako předseda České triatlonové asociace v letech 2011-15.“ Zejména aerobní sport vede podle něj lidi ke zdraví, k lepšímu, rychlejšímu = efektivnějšímu myšlení a vyšší efektivitě v práci. To se pak projeví jak doma, tak v práci a projevilo by se to i na národním HDP.

 

Jaromír Horák má zajímavou práci. Po celém světě vidí, že pořadatelé závodů jsou jak „nevolníci“, kteří jsou drceni silnými, často nadnárodními „registračními“ firmami, které za nekřesťansky vysoké poplatky registrují závodníky na závody. To byl hlavní důvod, proč zainvestoval do systému www.orgsu.org, který dává pořadatelům a majitelům sérií šanci být na roveň ostatním partnerům ve sportovním byznysu a hájit svá práva nejen coby majitele závodu/série, ale i majitele dat.

 

A jak je to s tím cestováním? „Naše cestování mělo a má několik důvodů,“ říká Jaromír Horák. „Tím hlavním je dát klukům (Vilémovi je 17, Vojtovi 15 a Václavovi 10) šanci vidět svět, umět anglicky stejně tak jako česky, my jsme za totáče tuto možnost neměli, a mít možnost udělat si názor na věci podstatné a dopřát si zanedbávat věci nepodstatné,“ říká otec. „Viděli jsme několik „100%“ zemí, jako jsou Austrálie, USA, kde se nám zdálo, že jim v té mozaice výchovy chybí druhá strana mince: bída, nebezpečí a tím vynucená pokora, pokora mezi řádky. To bylo důvodem pro naši misi v JAR, kde se skloubily jak plusy, tak mínusy.“

 

Jeho firma je zároveň jedním z partnerů Běžíme na hrad. S Martinem Plecitým, šéfem celé série se Horák zná už z pořádání triatlonů v devadesátých letech. Teď je obyčejně lidsky nadšený z toho, jak série běhů na hrad dává příležitost rodinám užít si víkend. „Filosofie přístupu a obsah těchto akcí předbíhá dobu v ČR o dobře 30-40 let. Kombinace sportu a zábavy s nádechem hradní historie se těší mimořádnému zájmu lidí a rodin, kteří vnímají riziko jednostranné „e-zábavy“ a chtějí si dopřát něco normálního. Běhy na hrad jsou živá filosofie sportovních rodin,“ říká Horák starší.

 

V ČR je nyní rodina teprve pár týdnů a nelehce prý volí, kam který víkend pojede. „Chtěl jsem vidět opět po letech Martina Plecitého v akci, vedle toho bylo třeba podpořit naši technologii, která zajistila registraci, prezenci závodníků a měření výsledků. Navíc jsem na tomto hradě nikdy nebyl, tudíž mě to osobně zajímalo,“ uzavírá Jaromír Horák.

 

Petr Pravda