2.5.2018

Originalita, rozmanitost hradů, organizace! Oceňují vítězové loňské „Pětky“ seriálu Běžíme na hrad

Celkové pořadí na trati pět kilometrů, kratší disciplíně seriálu Běžíme na hrad, loni ovládli Dita Franklová a Martin Sotona. Přinášíme s nimi krátké rozhovory, v nichž oba chválí neotřelý nápad, zajímavé prostředí pro běh i snahu pořadatelů.

 

Jak vzpomínáte na loňskou účast v seriálu Běžíme na hrad?
D. F.  Před dvěma lety jsem náhodně slyšela bavící se běžkyně o běhu na Veveří. Tak jsem začala zjišťovat podrobnosti a právě na Veveří jsme přijeli. Závod nás naprosto nadchnul a proto jsme se přihlásily se starší dcerou do seriálu. Velmi se mi líbí rozmanitost hradů a možnost cestování za kulturou a spojit i s během. Pro spoustu lidí je směrodatná i organizace, která zde byla vždy na výbornou. Program pro děti, pohádková cesta, běžecké závody a celkově vymyšlený koncept si užít den. Nebudu lhát, že běhání kolem hradu a závěrečné stoupání na hrad je jednoduché, ale patří to k atmosféře běhů i je potřeba potrápit nohy :-)
M. S. Jen v tom nejlepším. Někdy jsem si sice na trati říkal, že musím začít trénovat, případně, že je to můj poslední závod, ale vždy jsem se na další start zase rád postavil. Nakonec jsem absolvoval celý ročník.


V čem byly ty závody jiné, než co běháte jinde?

D. F. Sama nemám moc porovnání. Jsem chronický běžec „hobík“, který spíše se účastní běhů s dětmi. Pár individuálních závodů jsem absolvovala, ale nemám ráda "masové" běžecké závody, kdy se člověk první dva kilometry není schopen rozeběhnout. Proto jsem ocenila právě tento závod pro svoji originalitu a perfektní organizaci. Zejména velmi hodnotné bylo značení běhu, rychlý výsledkový servis a občerstvení na trati. Celý seriál běhů Běžíme na hrad se mi zamlouvá zejména z kulturně-sportovního hlediska. Chceš se něco dozvědět o hradu? Doběhni si tam :-)

M. S. Seriál Běžíme na hrad můžu z vlastní zkušenosti porovnat například se závody Běhej lesy, kterých jsem se účastnil v roce 2016. Běžíme na hrad nabízí komornější a přátelštější atmosféru s mnoha doprovodnými aktivitami nejen pro děti. Osobně se mi líbí také proto, že nabízí krásné tratě povětšinou na nezpevněných cestách v přírodě.


Nepřipomíná to spíš běh do kopce nebo je to profilově únosné, takový normální kros?

D. F. Pár momentů, kdy se běží jen do kopce, tam bylo, ale spíše bych to řadila mezi krosové závody. Ostatně nepatřím mezi běžce, kteří studují profil trati. Nemám to ráda, protože se pak místo klidného běhu soustředím na to, co mne ještě čeká a jak daleko musím ještě běžet. Nemohu se tak „kochat " přírodou, ale jsem svázaná profilem trati. Cesty jsou vedeny nádhernou krajinou a závěrečné náročné stoupání na hrad je již jen třešničkou na dortu. Všichni fandí všem u cíle a to člověka „nakopne“ nevzdat to a běžet :-)

M. S. Pětky, které jsem všechny absolvoval, jsou příjemného profilu s výjimkou závěrečného výběhu na hrad (někdy stoupání stojí skutečně za to, jako např. na Lokti). Myslím, že trať zvládne bez problémů každý rekreační běžec a není ostudou přejít do rychlé chůze v závěrečném stoupání.


Co se vám tam nejvíc líbilo?

D. F. Místo konání závodu pod hradem je velmi zajímavé. Dále jsou hezké krajiny kudy vede běžecká trať.

M. S. Velmi kladně hodnotím neformální přátelskou atmosféru mezi závodníky a pohodové organizátory. 


Na kterém hradu to bylo nejlepší?

D. F. Z mého pohledu bylo nejkrásněji na Kunětické hoře a na Lokti. Nedá se úplně říct, kde to bylo nej, protože všude to bylo určitým způsobem okouzlující. Nejtěžší a nejnáročnější trať za mne jednoznačně Bouzov a jeho pekelně dlouhý kilometrový kopec.

M. S. Nejvíc se mi líbily závody na Lokti, kde je krásná trať i s „houpavým“ mostem a průběhem skalní branou. Zázemí závodu je v amfiteátru pod hradem s nádherným výhledem na Loket. A když se k tomu ještě přidá dobré počasí… 


Měli jste se sebou rodiny, jak se bavily?

D. F. Na polovinu závodů jsem brala své dvě dcery. Mladší devítiletou Magdalenu, starší dvanáctiletou Alžbětu. Nejprve jsem dětem fandila a podporovala je já, poté se role vyměnily a mohly fandit ony mně. Oceňuji zázemí závodů, kde mohou děti čekat nebo trávit čas čekáním na běžící rodiče.

M. S. Ano, závodili jsme celá rodina. Děti běžely dětské tratě a poté jsme většinou absolvovali návštěvu hradu s vyplňováním kvízu Tajemství hradu. Podle mého ideální podnik pro sportovní rodiny s dalším bohatým doprovodným programem pro děti.


Petr Pravda
a Tým Běžíme na hrad