Loket - královský hrad jak se patří

Další zastávka seriálu Běžíme na hrad se uskuteční v sobotu 22.9. na krásném kamenném královském hradu Loket. Pojďme se trochu podívat do zajímavé historie tohoto více než 800 let starého sídla, tyčícího se na žulovém masívu nad Ohří. 

Založen byl zřejmě jako pohraniční pevnost. Soužil králům, Šlikům a pánům z Plavna, loketským měšťanům, až v 19. a 20. století skončil trochu neslavně - jako vězení. Za zakladatele je považován buď český král Vladislav I., nebo ministeriálové císaře Fridricha I. Barbarossy, kteří zdejší oblast osidlovali rolníky z německých zemí. 

Na přelomu 12. a 13. století vzniklo hrazené podhradí, které bylo později povýšeno na královské město. Koncem 14. století pak získal hrad současnou gotickou podobu a stal se častým útočištěm příslušníků královského rodu. První dochovaná písemná zmínka o Lokti pochází z roku 1234. Později za vlády Přemysla Otakara II. přišla velká přestavba hradu v raně gotickém slohu. 

Za nepokojů proti králi Janu Lucemburskému našla na Lokti útočiště královna Eliška Přemyslovna s maličkým Václavem, pozdějším císařem římským Karlem IV. Přestože byl zde ve svých třech letech vězněn, rád se na Loket v dospělosti vracel. 

V roce 1434 hrad obléhali husité, ale ani na druhý pokus ho nedobyli. Odměnou za finanční výpomoc jej v zástavě získal kancléř Kašpar Šlik a pod správou rodu Šliků se Loket měnil z gotického hradu na reprezentativní rodové sídlo s rysy nastupující renesance. 

Pak přišla správa pánů z Plavna, těm se však nedařilo a hrad koncem 16. století přešel do správy loketských měšťanů a v následujících letech sloužil převážně k hospodářským účelům. 

A potom už přišla nešťastná Třicetiletá válka. Město bylo mnohokrát obléháno a ostřelováno, nakonec jej dobyla císařská vojska. Koncem války nebylo ušetřeno obléhání švédskými vojsky, ale hlavně Loket hospodářsky decimovaly morové rány a císařská nařízení o zařazení Lokte mezi pohraniční pevnosti. Jako vězení hrad fungoval od dvacátých letech 19. století až do roku 1948.

Zajímavosti:

- 26 metrů vysoká románská věž je nejvýraznější dominantou hradu Loket. Nabízí překrásný výhled do širokého okolí a ukrývá pozůstatky obytné místnosti s krbem a prevétem (středověkým záchodkem)

- Loket měl i svého draka Šarkana, podobou blízkému hadu nebo ještěru. Na rozdíl od jiných draků byl / nebo stále je velký dobrák. Odpradávna k němu chodí loketské hospodyňky pro oheň do kamen.

- v markrabství hradu jsou umístěny exponáty z navrácených loketských sbírek. Například stará loketská lékárna, dřevěné sochy a plastiky. Na stejném místě je vedle vzácných minerálů k vidění i legendární loketský meteorit, o který se zajímal i sám Johann Wolfgang Goethe.

- jedinečnou podívanou je ukázka toho,  jak bylo vykonáváno středověké právo. Obrazy pohyblivých figurín dokreslují mrazivé výkřiky a sténání trestanců. Vše se odehrává v autentických prostorách sklepního vězení hradu Loket.

- rozmanitá je expozice historických zbraní, chladných i palných. Součástí výstavy je také široká ukázka staré vojenské výstroje, přilbic a umělecky vyvedených střeleckých terčů.

 

Kam na výlet do okolí?

- Určitě do Karlových Varů, ty snad ani není třeba představovat.

- Na Svatošské skály. Národní přírodní památka se nachází nad Ohří po proudu řeky mezi Loktem a Karlovými Vary. Jsou to výjimečné žulové skalní tvary s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů. Roste zde například třezalka rozprostřená nebo sasanka pryskyřníkovitá. V lokalitě hnízdí výr velký. Svatošské skály navštěvovala během pobytu v Karlových Varech řada známých osobností jako například J. W. Goethe nebo V. Mrštík.

- Do Františkových lázní. Léčivé účinky tamějších pramenů jsou známy od 15. století. Vodu z pramenů používali nejen místní obyvatelé, ale byla prodávána i po celém Německu. V roce 1700 prodej františkolázeňské vody v Německu převýšil objem vody pocházející ze všech německých lázní. Město bylo založeno v roce 1793 císařem Františkem I. jako první slatinné lázně na světě.

- Do rezervace SOOS. Slovo „Soos“ znamená v egerlandském, zdejším chebském německém nářečí „močál“. Naučná stezka vede po dřevěných chodnících na dně vyschlého slaného jezera, ve kterém ze schránek jezerních řas rozsivek vznikla evropská rarita – tzv. křemelinový štít. Nyní je z jezera rozlehlé rašeliniště a slanisko s dozvuky vulkanické činnosti v podobě unikátních „mofet“, z nichž vybublává CO2, dále zde vyvěrají minerální prameny, např. Císařský pramen. Díky pozdní vulkanické činnosti, rašelině i dalším vlivům je krajina v této rezervaci jako z jiného světa, nemá ve střední Evropě obdoby. V rezervaci bylo zjištěno 31 druhů měkkýšů.

 - Na Kladskou. Kladská (německy Glatzen) asi 7 kilometrů severně od Mariánských Lázní, byla založena jako lovecká osada roku 1875. Dominantou osady obklopené lesy je dřevěný lovecký dům v alpském stylu s možností ubytování; původně byl loveckým zámečkem knížete Schönburga-Waldenburga. Je to oblíbené východisko pro výlety do národní přírodní rezervace Kladské rašeliny, začíná zde i naučná stezka rezervací.

- Do Chebu na Špalíček. Špalíček je uskupení jedenácti původně gotických domů, stojících nyní na místě bývalých masných bud a masných krámů, z 13. století, na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v historickém centru Chebu. Charakteristická je hrázděná konstrukce, typická pro oblast Chebska.

- Na zámek Bečov a na relikviář zlatého Maura. Zámek nechal vybudovat v polovině 18. století tehdejší majitel bečovského panství Dominik Ondřej z Kounic. Architekt barokní budovy využil starou baštu jako základ pro rozměrnou polygonální věžici a zachoval i renesanční portál předhradí z doby kolem roku 1540, který využil jako vstupní portál zámku. Přístupem se stal zděný most nesený osmi hranolovými pilíři. Je tu vystaven i slavný relikviář svatého Maura, významná románská památka pocházející z první třetiny 13. století, která je považována za druhou nejcennější movitou památku v ČR (po českých korunovačních klenotech) a vůbec nejvýznamnější románskou klenotnickou památku uloženou na českém území. Relikviář byl v roce 1995 prohlášen národní kulturní památkou ČR.

 

Petr Pravda